Věčný student
Je zcela pochopitelné, že s ohledem na prodlužující se dobu studia na střední škole by hranice měla být zrušena. Logicky se jeví i pro studenty, kteří se nedostanou na vysokou školu napoprvé. Okamžikem vstupu na fakultní půdu by však student měl brát odpovědnost za své zdejší působení, a to i po finanční stránce. Takřka idylicky zní scénář, že studenti po třech letech přeruší studium, pojedou pracovat do zahraničí a nasbírané zkušenosti poté škole vrátí. Mnohem realističtější je zkušenost, že student si prací v zahraničí vydělává na vlastní živobytí a profit školy z jeho cesty je minimální. Zrušením hranice dojde k posílení tohoto trendu a ani hrozba placení zdravotního a sociálního pojištění už nebude studenty odrazovat.Dojde naopak k neúměrnému prodlužování doby studia, kterou by mladý člověk mohl věnovat práci pro společnost.
Zákon tak opět pracuje se skupinou studentů jako vydělenou skupinou, která má právo na výhody, jež jiným nepřísluší. Jak k novele přijdou studenti soukromých škol, kteří již od počátku berou svoje studium jako investici do budoucí kariéry a o výhodách svých kolegů z veřejných škol si mohou nechat jen zdát? Norma o další krok posiluje vědomí, že studium je skutečně zadarmo a být studentem se rovná bezmála lidskému právu.
Podpora užitečných
Podpora studia na vysokých školách by měla směřovat do dvou skupin – těch co jsou pro školu extrémně důležití a těch, kterým v tom brání pouze finanční situace. Každá žádost o prodloužení studia by měla být pečlivě zkoumána a posouzena dle kritéria služby studenta pro školu – propagoval, alespoň nepřímo, v době svého pobytu vně svoji školu (užitečnou prací pro druhou společnost či vědeckou prací)? Nabíral znalosti pro další – tentokrát již akademické – působení na škole? Škola je podnik jako každý jiný a hodnocení užitečnosti studenta pro vlastní zlepšení je zcela přirozené. Proč by pak měla podporovat studenta, který na její půdě pouze vystuduje a inovace z jeho strany je mizivá?
Domnívám se, že není cílem bezhlavě navršovat počet studentů na vysokých školách, ale spíše pečlivě vybírat ty, kteří jejich úroveň i úroveň celé vědy posunou výše. Pobyt na vysoké škole má momentálně auru volného času bez povinnosti do něj jakkoliv investovat, místo aby představoval období přípravy na další působení ve prospěch společnosti. Změna tohoto paradigmatu je nadmíru žádoucí.
Viz Hospodářské noviny, 12.7.2007: Studentem i ve čtyřiceti letech. Stát to zaplatí