Nejprve Jiří Čunek, po něm Liana Janáčková a nakonec břeclavský zastupitel Tomáš Nepraš se ze dne na den stali populárními díky svými kontroverzním výrokům. Forma, jakou však názoru prezentovali, je mimořádně nešťastná a poukazuje pouze na absurditu tzv. politické korektnosti vzhledem k romské menšině.
Zlepšíme Vám úroveň, ale asimilujte se
Problém vztahu k Romům vznikl tak jako řada potíží v období komunistické totality. Komunisté Romům zlepšili sociální postavení, ale zároveň požadovali jejich přizpůsobení se většinové populaci. Kromě toho většina z nich nepochází z Čech, ale přestěhovala se ze Slovenska. Zavírání očí před problémem soužití minoritního etnika přirozeně vede k vyplynutí tohoto problému zpět na povrch po uvolnění poměrů a stalo se tomu tak přirozeně i u nás po roce 1989. A další tutlání tohoto problému nekonfliktním jazykem a uhýbáním před skutečným řešením jen vedou k emocionálním projevům, které jsme měli možnost zaznamenat v uplynulých dnech.
Jak to řešit?
Každým dnem, kdy před romským problémem ze strachu před sociální izolací zavíráme oči prostřednictvím pseudohumanistických proklamací, jen prohlubuje naše odcizení vůči této menšině přirozeně také strach. A strach, jak známo, vyvolává nenávist a touhu po radikálním řešení.
Stejně jako je asi příliš tvrdé vystěhování nepřizpůsobivých občanů za hranice města, je stále vyjádřením dobové nálady vůči problému. Záležitosti je však natolik ožehavá, že jakékoliv radikální řešení před koncepčním řešením jen utíká. Místo toho je třeba nastolit pravidla debaty, prostá předsudků a emocí, která budou záležitost řešit systémově. Takové hledání nebude jednoduché. Prvním krokem k nastoupení cesty je však férová diskuse, tedy diskuse zbavená prvků ideologie obsažené v politické korektnosti.
Odkazy:
Romové v České republice po roce 1989
Ven z romského ghetta? Jde to, dokazuje Český Západ
Ideologie politické korektnosti a západní civilizace