Ministr vnitra Ivan Langer, do jehož gesce divácké násilí na stadionech spadá, odprezentuje na středeční vládě koncepci boje s diváckým násilím. Není tajemstvím, že sám dlouhodobě prosazuje koncepci maximálního využívání dostupných legislativních prostředků, pravomocí pořadatele a až v krajním případě služeb policie. Vychází ze soukromoprávního charakteru fotbalového utkání, na kterém má za bezpečnost hráčů i fanoušků hlavní zodpovědnost pořadatel, tedy klub. Policie nastupuje až v případě, kdy dojde k narušení veřejného pořádku mimo stadion nebo nekontrolovanému násilí uvnitř něj.
Kvůli tomu mu však nemohou přijít na jméno zástupci klubů. Ti požadují přijetí speciální antichuligánské legislativy, která by jim dala do ruky bič na nenapravitelné fanoušky. Pro přijetí takové normy však není důvod a řešení větší bezpečnosti spočívá v důslednosti jednotlivých klubů a jejich pořadatelských služeb.
S nožem kamkoliv
Kdo alespoň trochu sledoval vývoj po násilnostech jarního derby Slavia-Sparta, pamatuje si, jak reportéři jednoho nejmenovaného deníku opakovaně pronikají na fotbalové stadiony se zbraněmi různého charakteru a zde se jimi chlubí fotoreportérům. To vše v době, kdy se hovořilo o zpřísnění podmínek na stadionech a důsledných vstupních kontrolách. Ukázalo se tak, že pořadatelská služba jednotlivých klubů je na značně tristní úrovni.
K zajištění bezpečnosti přitom mají kluby plejádu prostředků. Prvním z nich je instalace kovových rámů, které spolehlivě odhalí jakýkoliv kovový předmět. Náklady na vybudování systému sice dosahují desítky milionů korun, když je ale kluby vynakládají na drahé posily, proč by je nemohly investovat do zvýšení bezpečnosti? Druhým nástrojem zvýšení bezpečí na stadionech je kamerový systém uvnitř stadionu, který na rizikových místech odhalí potenciální (nebo aktivní) výtržníky, kteří se pak na další zápas nedostanou, protože budou na seznamu rizikových fanoušků.
Práce s fanoušky je vůbec v českých klubech opomíjena a je otázka, kde to má svůj prapůvod… Zapojení fanoušků do důležitých rozhodnutí klubu, pravidelná sezení a konzultace vedení s fanoušky a vůbec větší míra ztotožnění diváka s klubem jsou nástroji, jak vandalství na tribunách (preventivně) zabránit. Pokud to vše bude doplněno systémem Dalším benefitů za slušné chování nebo systematickou spoluprací vedení s fankluby při zajišťování bezpečnosti, mají kluby zpola vyhráno.
Strnulost v českém fotbale
Přístup k otázce bezpečnosti však odpovídá celkové tristní situaci v českém fotbale, kde stále převládá pocit, že fotbal je něco výlučného a stát by měl o tuto lidovou zábavu přirozeně pečovat. Chce se říci, jakoby zaspal změnu poměrů.
V tržním prostředí každý klub musí svého fanouška hýčkat, protože ten mu přináší zisky ze vstupného, nákupu suvenýrů a dalších útratách při fotbalovém utkání. Bezpečnost je jedním, ale důležitým dílkem při rozhodování, zda jít na fotbal nebo třeba do divadla. A úspěšnost klubu se měří návštěvností zápasů. Ministr Langer udělal dobře, že nepodlehl tlaku fotbalové lobby a dal tak prostor funkcionářům ukázat, jak vážně to s českým fotbalem myslí.