Koncept již funguje ve třech zemích EU
Nejde o nic složitého. Pokud chce politická frakce odvolat premiéra z úřadu, může tak učinit pouze za podmínky, že předloží alternativní návrh, kdo by měl úřad zastávat. Například v Německu musí být současně s odvoláním současného kancléře zvolen nový. Od roku 1949, kdy došlo k ukotvení konstruktivního věta nedůvěry v Základním zákoně, byla vyvolána pouze dvě hlasování o odvolání kancléře (úspěšné bylo jedno z nich). U nás jen za dobu současné vlády třikrát… I v Maďarsku od pádu komunismu vládly všechny vlády standardní dobu a zásada úspěšně figuruje také v ústavě Slovinské republiky. Proč tedy nezavést konstruktivní veto u nás?
Jak už bylo zmíněno, došlo by k růstu zodpovědnosti u každé politické strany, která by si řádné rozmyslela, kdy přednese na plénu návrh na vyjádření nedůvěry vládě. Byly bychom tak ušetřeni současných teatrálních pokusů sociální demokracie svrhnout Topolánkovu vládu a poslanci by měli více času se věnovat oblasti svého odborného zájmu. Stačí k tomu málo, získat 3/5 hlasů v obou komorách parlamentu a zakotvit princip v Ústavě. Návrh by měl šanci projít, neboť každá strana touží ujmout se vlády a toto omezení destruktivního hlasování by posílilo její pozici (a zároveň akceschopnost, po které tak často voláme). Na druhou stranu, tento princip by pomohl posílit i kritiky uvnitř vládní koalice a v případě neshodě opozice na jméně kandidáta bychom tak měli vládu, která by nebyla schopna prosadit ve Sněmovně jakýkoliv návrh. K řešení tohoto problému směřuje druhá poznámka.
Konstruktivní veto i ve vládě
Konstruktivní veto by však mohlo být uplatněno i na jiném fóru. Mirek Topolánek se nyní vypořádává se třemi odbojnými poslanci, kteří odmítají podpořit církevní restituce. Minimálně dva z nich (Jan Schwippel, Juraj Raninec) zatím nepřišli s alternativním návrhem jak otázku řešit (a zda vůbec). Jednoduchým principem zakotvení třeba v koaliční smlouvě nebo programovém prohlášení by mohlo dojít k odblokování situace (např. ujednání: Poslanec je povinen hlasovat v souladu s usnesením koaliční rady/vlády, nepřijde-li s alternativním návrhem). Popírá tento princip zásadu volného mandátu? Nikoliv – poslanec může hlasovat svobodně, musí však předložit konstruktivní návrh. Na současné situaci se nic nezmění, pouze poslanec se bude muset chovat zodpovědněji a zákony tak budou procházet na základě kvality, a nikoliv politického boje a kalkulu. Poslanec bude nadále odpovědný svému voliči a ne politické straně/vládě. Bude se moci vzepřít, ale jen konstruktivně.
Institucionální omezení
Člověka nezměníme dílčí regulací a zákazem. Co však v dlouhodobé perspektivně může změnit chování politika/občana, jsou institucionální omezení. Zřejmě ne všichni dospějí k názoru, že návrh na konstruktivní veto nedůvěry může být kvalitní, ve finále však nastaví omezení populistickým, nezodpovědným návrhům a z politiky již nebude divadlo, ale aréna pro seriózní výměnu názorů.