Výsledek byl naštěstí příznivý – vládní islamistická AKP bude pouze zkrácena o veřejné finanční příspěvky. Ačkoliv i tak je výsledek nesmyslný (v zemi je drtivá většina věřících), je lepší, než navrhované varianty zákazu strany nebo činnosti jejích představitelů.
Co ukazuje středeční rozhodnutí tureckého soudu? Předně – že v Turecku může každý svobodně vyznávat svoji víru. A svobodně jednat. Ukazuje to na rozložení ústavního soudu, zájmové orientace jeho soudců a v celkovém výsledku jeho respektu k západním hodnotám.
Ukázal však ještě jednu podstatnou věc – že nejen katolictví a náboženství obecně umí být násilné, ale i jeho protějšek – sekularismus a ateismus dokážou potlačovat svobodu smýšlení, jakkoliv jí ve svých programech obhajují. V českých zemích se již stalo zvykem, že jako utlačovatelské je bráno vždy první hnutí, neměli bychom však zapomínat, že i sekularismus dokáže být nepřátelský.