Předně se ptám – kde vznikla společenská poptávka po řešení problému. Nedávno byl vyřešen na půdě Poslanecké sněmovny a nikdo se nebouří proti stávajícímu stavu. Proč tedy zčistajasna – v době kdy se řeší jiné problémy – vnášejí tyto skupiny téma do politického boje? S euthanasií oba subjekty nakládají způsobem, jako by se jednalo o modelový trénink komunikačních dovedností. V současném stavu by se měli zabývat buď reformou veřejných financí, aby představovala maximálně kvalitní normu, v případě Borise Šťastného třeba pilovat reformu zdravotnictví, v případě Liberální strany pak reformu volebního systému či budoucí slučování s ODS.
Politika má reagovat na aktuální problémy a pomáhat při jejich řešení a ne uměle vyvolávat nové. Ano, pořádejme konference, semináře, vydávejme publikace, nikoliv však bez dlouhodobé debaty spěšně připravovat zákony, aniž vůbec víme, zda je společnost považuje za hodné právního vymezení. Euthanasie jako etická norma vyžaduje dlouhodobou debatu, jež by však neměla být uměle vytvářena, a to ještě s cíli, které nesouvisejí s meritem věci. Je euthanasie vražda, či nikoliv? Je zdravý člověk schopen říci, jak se zachová v době, kdy bude těžce nemocný? Nebudou starší lidé využívat dobrovolnou smrt jako prostředek, jak ulehčit potomkům? A jak budeme postupovat, budou-li se názory lékaře a pacienta lišit – nebyla by pak silnější váha lékařova slova omezením svobody rozhodnutí? A pokud nikoliv – jak zabráníme rozšiřování práva na euthanasii na stále „zdravější“?
Spor o euthanasii není vydiskutován a je nezodpovědné jej bez široké debaty předkládat jako zákonnou normu.
Blog | Zbyněk Klíč