Přejeme si sovětský systém, říkají Rusové
Nedávný výzkum Centra EU-Rusko a Levadova centra ukázal, že pro pětatřicet procent Rusů je nejlepším politickým systémem ten sovětský, jehož principy jsme mohli čtyřicet let zakoušet i my. Až devět procent pozadu je názor, že nejlepší je dnešní systém. Rusko může navenek demonstrovat příchylnost k západním hodnotám, stále je to však země s jasnou mentalitou, která nikdy plně demokratická nebude. Frustrace z prohrané studené války a druhého místa v pomyslném žebříčku velmocí kombinují ruské špičky s ješitností a ne zcela fér výkladem pravidel. Dokladem toho je poslední vývoj ruské zahraniční politiky. Kremelská moc kolem bývalého plukovníka KGB Putina se zbavuje nepohodlných osob (Polytkovská, Litviněnko) a odmítá spolupracovat při jejich řešení (Lugovoj), odpůrci režimu jsou pak systematicky kriminalizováni (Berezkovskij, Chodorkovskij). Argument, že v „případě Litviněnko“ odmítají Rusové vydat Lugového, protože Britové předtím odmítli poslat do Ruska Berezkovského neobstojí. Je snad Berezovskij podezřelý z vraždy?
Už vůbec samotné metody, jimiž se Rusové snaží řešit své problémy, ukazují na jejich pravou tvář. Vražda agenta Litviněnka je jako vystřižená z akčního filmu a dlouho bychom pátrali v paměti, kdy naposledy se podobný případ v civilizované Evropě udál. Zneužívání surovinových zásob k prosazení vlastních zájmů či hrozby raketových útoků jsou dalšími z řady případů. Představme si, že by podobně zneužili Američané svého zbrojního arzenálu či dalších nástrojů, jimiž disponují… Rozdíl je v mentalitě obou národů a zatímco demokratická tradice Američanů sahá do roku 1776, ta ruská, pokud vůbec nějaká je, pak do roku 1989 (a to ještě se škraloupem nevydařeného puče v roce 1991). Rusko nepředstavuje pro ČR žádného předvídatelného partnera, který nám kromě toho, že k nám v roce 1968 vyslalo spřátelená vojska, aby nás „osvobodila“, nenabídl za poslední půlstoletí žádnou věc, pro níž by se vyplatilo zavazovat. Naproti tomu Spojené státy již od konce druhé světové války dávají našemu regionu podporu, a to finančního či strategického rázu. Rusko by chtělo získat vliv ve střední Evropě, ale zastavováním ropovodů a hrozbami raketového útoku toho těžko dosáhne.
Protiraketový štít nabývá na aktuálnosti
A nejenže Rusko nepředstavuje pro naši zemi partnera, ale je naopak hrozbou. Odstoupení od mezinárodní smlouvy o nešíření konvenčních zbraní v Evropě, letovými manévry na hranici norského a britského vzdušného prostoru i testem rakety ukazuje, že kromě Iránu, Sýrie či Severní Koreje i ono je ochotno využít vojenské prostředky k dosažení vlastního cíle. Teze pseudohumanistů o celosvětovém míru dostávají další trhlinu, pokud ji ještě někdo vůbec bere vážně. Západní demokratické tradice nikdy nedokážeme zavést ve všech zemích na světě a dlouhodobé chování Ruska dokazuje, že tato země pravidla parlamentní demokracie a lidských práv ani ctít nehodlá. Jaký, kromě ekonomického, zájem by nás měl vést s touto zemí spolupracovat? Měli bychom se již probudit z matoucího snu o ostrově demokracie v srdci Evropy a jasně se přimknout k jedné z velmocí. A budeme-li sledovat náš národní zájem, tak která země nám v minulosti nejvíce pomohla a která nejvíce pomáhá rozvoji demokracie v naší zemi? Volba je zcela jasná.