Komentáře: Jak může být sekularista nepříjemný

Od: Camille

Camille — Sat, 02 Aug 2008 15:47:44 +0000

to pret
V tom případě poti vašemu komentáři nemám námitek 😉

Od: pret

pret — Sat, 02 Aug 2008 01:21:00 +0000

2 camille
Ano, demokracie v Turecku tento boj svadi prave az od Kemalovy smrti, ponevadz pred ni si o demokracii v teto zemi netroufam hovorit. Ovsem jinak s tou namitkou souhlasim. Dnesni sekulariste jsou opravdu jen umirnenymi pokracovateli odkazu velkeho guru.

Od: Camille

Camille — Fri, 01 Aug 2008 18:52:05 +0000

to nepolitik
Mohl byste, prosím, doložit, kdy a jakým způsobem vláda strany AKP prosazovala islámské právo místo světského?

Je potřeba řádně číst a potom komentovat. Takhle činíte starým konzervaticům medvědí službu.

Od: Camille

Camille — Fri, 01 Aug 2008 18:49:43 +0000

to RV
Jistě máte pravdu, že ne všechny nacionalismy u katolikých a protestanských národů měly náboženský podtext. Ostatně i český nacionalismus byl dost antiklerikální, podbně (možná překvapivě) i italský (viz spory s Papežským státem, trvající od sjednocení po Lateránské dohody). Na druhou stranu můžeme jmenovat příklady Slováků, Poláků, Chorvatů, Španělů… kde šel katolicismus s nacionalismem ruku v ruce.

U protestantismu lze asi nejtěsnější sepjetí s nacionalismem (patriotismem?) nalézt na opačné staně Atlantiku, ale lze zmínit i význam lutherské církve pro národní obrození v Pobaltí…

A kapitolu samu pro sebe představují konfesně smíšené národy (Němci, Albánci… ale i Vámi zmínění Francouzi), kde rovnítko mezi etnickou a náboženskou identitou nešlo učinit, a tak nacionalisté vystupovali antiklerikálně s cílem posílit společné národní povědomí (na úkor konfesní identity)…

Ale je pavda, že obecně teze o sepětí nacionalismu a religiozity platí spíše pro východní Evropu.

Od: nepolitik

nepolitik — Fri, 01 Aug 2008 18:37:09 +0000

Mladý muži,
Myslím, že jste vůbec nepochopil o co v tomto sporu šlo. Nešlo vůbec o zákaz jakéhokoliv náboženství, ale o zákaz politiské strany, která prosazuje nastolení islámské práva místo práva světského. Právě nastolení tohoto práva by vedlo k potlačení ostatních náboženství všečtně těch sekularistů. Je potřeba řádně číst a potom komentovat. Takhle činíte mladým konzervaticům medvědí službu. To Vám píše přestárlý konzervativec.

Od: RV

RV — Fri, 01 Aug 2008 18:23:15 +0000

to Camille
No mohu-li být v těch pochybách ještě radikálnější, pak bych položil otazník nad samotnou naši představu „dějin“. I ta je totiž v určitém smyslu „etnocentrická“. To, jaký tvar pak oněm dějinám (například s ohledem na vztah mezi náboženstvím a politikou) dáme, je potom vedlejší. Ale nechci zabíhat až tak daleko.

Náboženství a nacionalismus v moderní Evropě – další velké a zajímavé téma. Já bych byl tady opatrný a dost odlišoval typ konfese. Máte pravdu u pravoslaví, u protestantismu a katolicismu je to daleko složitější. A zase je ve hře spousta faktorů. Někde se náboženství propojilo s nacionalismem, jinde se nacionalismus projevoval v opozici vůči náboženství (např. Francie). Dobře o tom ze sociologických pozic píše D. Martin, v češtině jsou pak dostupné třeba historické práce R. Rémonda či H. McLeoda.

Pokud jde o muslimy v Evropě, vybavují se mi úvahy O. Roye, který upozorňuje na výrazně anti-nacionalistické tendence u evropských muslimů. Transnacionální „umma“ zde nahrazuje národ.

Od: Camille

Camille — Fri, 01 Aug 2008 17:55:37 +0000

to RV
Ale je otázka, jestli i to kyvadlo není trochu etnocentrické, zatím jsem jej doložil jen u Evropy;)

Ale mám za to, že přinejmenším od poloviny 19. stol. platí i pro většinu islámského světa, v Osmanské říši zhruba stejně dlouho jako ve zbytku Evropy.

Zajímavé přitom je, že zatímco v Evropě minimálně od doby po r. 1848 postupně splývají religiózní tendence s nacionalismem (nejvýrazněji v pravoslavných zemích se svými autokefálními církvemi- viz důraz na náboženství u rus. narodniků), tak v islámském prostředí stojí obvykle stoupenci teokracie v příkré opozici vůči sekulárním nacionalistům.

Pokud tedy přijde nová vlna veřejné religiozity spolu s muslimskou komunitou v Evropě, nebude pravděpodobně doprovázena vzedmutým nacionalismem, jako to třeba pozorujeme v současném Rusku a Srbsku.

Od: RV

RV — Fri, 01 Aug 2008 17:14:53 +0000

to Camille
Myslím, že ty faktory, které daly vzniknout oné dominující sekularizační perspektivě, jste identifikoval opět velmi trefně. Skutečně šlo o směs „zbožného přání“ a jisté „etnocentrické“ omezenosti daných teoretiků. Tendence dílčí etapy moderních dějin extrapolovali do budoucnosti a učinili z ní obecný trend. S tím souvisí i starší teorie modernizace jako takové, které vnímaly Západ jako vzor, který bude „zbytek světa“ následovat se všemi průvodními jevy (např. sekularizací). Později se začalo ukazovat, že modernizace je „path dependent“ a v současnosti se dosti prosazuje idea tzv. multiple modernities (Eisenstadt) – aneb modernita může mít řadu podob, ta sekularizovaná je jen jednou z možných. Výstižná je i Vaše poznámka o dekolonizaci a objevivších se sekulárních elitách v daných zemích.

Ta perspektiva „kyvadla“ je mi sympatická, narozdíl od zjednodušujícího lineárního pohledu. Pravda, máme tu ještě třeba možnost „spirály“, ale otázka je, kamže to tam spirála míří… 🙂

Od: Camille

Camille — Fri, 01 Aug 2008 17:01:02 +0000

Anebo je také možné
se na vývoj posledních staletí dívat jako na „kyvadlovitý“ pohyb mezi sekularismem a religiozním státem: konec 18. stol. josefínské reformy a francouzská revoluce, poté Svatá aliance, od poloviny 19. stol. znovu příklon k sekularismu, v době před ww1 opět nárůst religiozity (ruku v ruce s nacionalismem), po válce naopak sekularizace, ale zase změna v 1930’s…

A je docela dobře možné, že i jiné části světa mají svá vlastní „kyvadla“, a náhodou se v 1960’s více těchto kyvadel současně přechýlilo na sekulární stranu, a dnes se děje totéž, ale na straně opačné…

I tak to lze vidět.

Od: Camille

Camille — Fri, 01 Aug 2008 16:53:14 +0000

ad blog
stále mlha …